úterý 20. prosince 2016

Drahokamy v poušti

Svět se pořád mění a vyvíjí, lidí utěšeně přibývá a nových věcí - prospěšných i méně s nimi. Všemocní generálové vojenští, političtí a ekonomičtí vymýšlejí stále nové strategie a provádí na jejich základě pořád další experimenty v různých částech naší země. Někteří lidé a oblasti bohatnou, většina ale asi chudne a celá planeta země se všemi ostatními živáčky trpí s nimi.

Jeden musí těžko hledat, ale i dneska se přesto ještě v některých místech stavějí chrámy. Takové stavby, ve kterých se realizují všechny nejlepší lidské znalosti a které slouží všemu živému. Život se vrací tam, kde již jednou byl, než jej lidé v zápase o vlastní život zničili. Zde o tom vypráví jeden ze stavitelů Ášramu v Jadanu - mezinárodního výzkumného a vzdělávacího centra v Rádžasthánu. 


Starý rok pomalu končí, sluníčko se k nám ale brzy začne vracet. Kračun přichází. Už ho vidíš?

Staří Valaši jej očekávali možna právě takto :-)

úterý 22. prosince 2015

Zimní slunovrat 2015

Vážený Oldo, včera jsem si přečetl Tvou vánoční motlitbu na Facebooku. Docela se s ní ztotožňuji, a tak ji uvádím zde:

Má vánoční modlitbaDo kostela nechodím...Jen jednou do roka, vždy před Vánoci. Zajdu tam, kde sedávaly v lavici mé...
Zveřejnil(a) Olda Novák dne 21. prosinec 2015


Mockrát děkuji za Tvou práci - nejenom pro koníky a jejich lidi - a přeji Tobě i všem blízkým a rodině dobré zdraví, hodně radosti a prospěchu. 

Přeji všem hezké a spokojené vánoce i celý nový rok, trvalou změnu mysli a srdce k lepšímu.

Tak ode dnešního rána se nám sluníčko začíná zase vracet zpátky, huráá :-)



pondělí 1. září 2014

Indiánské polštářové sedlo

Na svém webu, ve Škole nenásilného výcviku popisuje Olda Novák tento předmět následovně:



Poté, co mi nějaký velký dobrák a milovník koní před nedávnem odcizil mé staré pracovní sedlo, jsem přemítal, jak vzniklou situaci řešit. Investovat velké tisíce do nového, aby to zas nějaký nenažranec sbalil se mi nechtělo. Tak jsem si vzpomněl na svojí zašlou indiánskou slávu a vyřešil jsem to prostě postaru. Vytáhl jsem dvě zapomenuté dančí kůže, které jsem si vyčinil a ušil jsem “indiánské polštářové sedlo“. Je to nejstarší typ sedla s třmeny.



Stejné používali již staří Mongolové v době, kdy dobývali svět. To mé je vycpané rákosovými plodnicemi. Mongolové komory vycpávali suchou trávou a v nouzi pomohla tato hrsťová zásobička koníkům přežít o dva dni déle. Píše se, že jenom díky tomuto dokázali překonat nejvyšší průsmyky Pamiru a nečekaně následně napadnout země, které se cítily za střechou světa před nájezdníky ze stepí v bezpečí. Mongolové při tomto tažení ztratili celou polovinu koní. Nicméně bohatá kořist jim to jistě vynahradila.

No a na tomto sedle teď jezdím i já. Dnes jsem to vyzkoušel. Mé sedlo není ještě vysezené, takže mu trošku chybí tvar. Polštářové sedlo se musí přizpůsobit zadku majitele.

Musím říci, že na něm trošku postrádám zadní rozsochu, nicméně oproti dekovému sedlu jsou jistou předností třmeny. Obzvláště, když někteří koně, na kterých jezdím jsou větší než je mi milé a já se na ně ve svém pokročilém věku dost potupně sápu :-)




Jeho pěkné povídání mě natolik zaujalo, že jsem se pokusil vytvořit něco podobného i pro oslíka. Protože až dosud jsme se učili jezdit jen tak, bez ničeho anebo používali nákladní sedlo - krosnu, většinou pro nošení nákladů.

Ale pozvali nás, abychom pomohli pro děti s nějakou atrakcí ke 140. výročí založení Valašské hospody u Janíka. Tak jsem to sedlo podle uvedeného námětu narychlo ušil. Použil jsem různé zbytky textilií a látek. Komory jsem vycpal igelitovými sáčky a upevnění trochu přizpůsobil oslíkovu tělu. To se dopředu více zužuje než je tomu u koníka. Třmeny jsou v našem případě zbytečné, oslík je velice trpělivý a my se všichni učíme, člověku trocha pohybu neuškodí :-)


Ve výsledku to není nic zvláštního, ale oslíka už jezdec tolik netlačí a jezdci se jede pohodlněji a bezpečněji než předtím. Ty děti by to mohly dosvědčit.

Oldo, děkuji za Tvůj příklad a inspiraci a přeji Ti pevné zdraví, hodně radosti a spokojenosti ve Tvé práci.