středa 21. června 2006

Vozík

Malka už je dost velká a silná, aby mohla pracovat, ale až dosud jsou všechny "práce" spíše zábavou a hrou. Ostatně věřím, že to tak zůstane, i když začneme pracovat opravdicky.

K práci jsou zapotřebí i nějaké ty pomůcky a nástroje. Ale skoro nic dosud nemáme. Ze svého dětského poprsního postroje Malka už dávno vytloustla, nákladní sáňky si v zimě ani nevyzkoušela. A tak jsme začali dávat dohromady lehký dvoukolový vozík. Tady je náš první prototyp, zatím jen holá kostra, v dalších verzích asi bude třeba tuatam pár centimetrů ubrat nebo přidat, nevím ještě jak dopadne postroj (vše podle fotografií), zda to vůbec bude držet pohromadě a zdali se to bude naší Malce líbit. Věřím že ano.



Jako předlohu jsem vybral vozík z Ujgurska, to proto že v této části světa jsou dosud živé a nepřerušené tradice chovu a využití mnoha druhů zvířat. Z různých fotogafií na internetu je vidět, že oslí dvoukoláčky jsou tam naprosto masovým jevem a spolehlivě slouží. Ve této části severozápadní Číny se nachází i poušť Taklamakan s velmi drsnými přírodními (ale i společenskými) podmínkami. A býval to vždy i nejobtížnější úsek na Hedvábné stezce. Usuzuji tedy, že konstrukce tohoto "modelu" se vyvíjela po celé věky až dodnes a je časem i podmínkami dobře prověřena.

čtvrtek 15. června 2006

Boj o krmítko

Astronomické léto sice ještě nezačlo, ale sluníčko se již blíží ke svému zenitu a v přírodě je hojnost a nadbytek dobré pastvy. Taky tady pod Horečkou, dole u potůčku je nádherná vysoká "modrá" tráva s velkými šťavnatými klasy. A stále tam ještě vyrůstají další a další divotvorné byliny. Naše dvě děvčata je mají rády a tak se tam většinou večer cestou domů na chvilku stavíme. Vracejí se s bříšky pořádně nacpanými.



Přes noc většinou jen odpočívají a přežvykují, vystačí jim jen jeden košík sena. Při odpočinku si Bělka obvykle vyskočí na ponk a tam leží, Malka se jen tu a tam na chvilku natáhne na různých místech v přední nebo zadní polovině stáje.

Ale asi v důsledku přebytku energie se začly ve chlévě dít věci: Jedno ráno po mém příchodu si leží Malka před krmítkem a vůbec se nezvedá, ani když chodím okolo. Už jsem vše poklidil a ona pořád nevstává. Začal jsem mít strach jestli ji něco není. S vypětím všech sil se mi ji podařilo pomoci zvednout a hned jsme se šli projít ven. Nepozoroval jsem přitom žádné změny v jejím chování...Vše se to opakovalo ještě 2 až 3 dny, až jsem si uvědomil, že se ji pokouším zvedat, když si naprosto spokojené odpočívá :-)

Kterýsi další den ráno se mi zase zdála Bělka nějaká nervozní. Při odchodu na pastvu začala dorážet na Malku, tak že ji ze zadu drcala do zadních nohou nízko u kopýtek. Malka na to vždy uskočila a lehkým náznakem se snažila Bělku kopnout. To pokračovalo po celou cestu, opakovalo se i na pastvě i cestou zpátky domů. Malka jako obvykle většinou trpělivě ustoupila.

A následující ráno vidím před krmítkem po celé délce roztaženou Bělku, jen si tam leží, a ta druhá jen nakukuje ze zadního oddělení. Ale kdykoli se Malka snažila přiblížit, okamžitě vstala a zahnala ji zpátky. Zkrátka Bělka si teď vydobyla strategické místo před krmítkem (kde je i sůl a voda) i když sama nic z toho nepotřebuje. To se pak opakovalo v takové rychlosti a razanci, že jsem začal mít obavy o jejich bezpečnost a raději jsem je začal oddělovat.



Netrvalo to dlouho. Asi po dvou dnech se Malka zase mohla vrátit ke krmítku a Bělka už si zase hoví na ponku u krmítka...To se mi ale do fotky nevešlo, hned se naskytla ještě další kombinace :-)