sobota 28. října 2006

Viktorka (malé vítězství)

Přišla na svět právě před třemi měsíci. Narodila se Raice na stráni pod lesem, nikdo u toho nebyl. Po nějakých 20ti minutách přišla Andrejka a odvedla Raiku do sadu. Hodeňák odnesl tu malou přes cestu.



Viktorka se má pěkně k světu a Raika se o ní vzorně stará, prvých 14 dnů nedovolila nikomu cizímu ani se přiblížit, všechny hned nekompromisně kopala nebo kousala. Koncem prázdnin už to bylo lepší. Raika nechávala Viktorce větší volnost a začala dohlížet jen tak zpovzdálí ( malá už mohla sama kousek poodejít za zvířaty nebo lidmi, Raika ji až po chvilce otáčela pryč). Na chalupě bylo v té době plno lidí a byly tam s nimi ještě i tři kozí rodinky. Viktorka se všemi čile komunikovala.



Ale co Bonifác? Zkuste být někdo uvázaný u kolíku nepřetržitě po celý měsíc... Někde na louce, ve dne v noci, v horku i dešti, za větru i v bouřce...Jméno Bonifác...dobrý osud...zní v této souvislosti poněkud smutně. Navštívil jsem ho v té době jenom dvakrát: Poprvé klidně odpočíval ve stínu na kraji lesa, po druhé byl na louce, do lana zamotaný a zablácený a hýkal...
Lidé začali říkat, že Bonfác se stává agresivní...
Andrejka s Milanem se jej báli přivést zpátky domů, hlavně kvůli bezpečí malé Viktorky. A měli pravdu, protože ohrady, které tam byly, Bonifác později snadno prorazil...






Ve druhém měsíci ale nakonec Bonifáce přivádějí aspoň na pár hodin několikrát týdně do zahrady blízko Raiky a Viktorky. Zpočátku bylo nebezpečné se vůbec přiblížit, jak byl po dlouhém odloučení divoký. Ale tím, jak se ním trošku začlo pracovat (a též po schytání bezpočtu kopanců od Raiky) se neuvěřitelně zklidnil. Ten chlapík přece vždycky býval a stále je náramný dobrák... Trpělivě snáší všechna nepohodlí - třeba když je několik hodin zapletený do lana někde v křoví... Je teď trochu hubenější, ale stejně mi připadá ohromně velký a silný.

A tak zase uběhl další měsíc...na chalupě skoro prázdno, návštěvníci se rozjeli do svých domovů. Ale Oslí rodinka je už pohromadě a naplno si tady užívá klidu, volnosti i bezpečí. Jenom kozičky musí být uvázané na stráni za cestou...

Říkal jsi v úvodu: ..."malé vítězství"...Jaképak vítězství? Vždyť zase jenom přibyl na světě další hladový krk... Kdo jej vůbec očekával, těšil se na něj a pečoval o něj...?
Andrejce s Milanem, Hodeňákovi i dalším patří díky za ty hezké chvile jejího dětství.
Viktorko, vítej a vše nejlepší do dalšího života.