Návrat

Tak už jsme zase zpátky doma. Cestovali jsme jenom jeden den. Na místo srazu pod horama jsme došli s malým zpožděním, protože bylo horko, skoro na každém kousku stezky nějaká dobrá travička, plno dětí na prázdninách, a to většinou vyvolávalo oboustranný zájem.

Přátelé tu byli už od předchozího dne. Oba naši známí oslíci, Raika s Bonifácem byli uvázáni na louce, ve stímu u zdi polehávalo asi 5 nebo 6 koziček. Ale náhle se stalo, čeho jsem se nejvíc obával: Bonifác se utrhl z úvazku a jako blesk vyskočil na přicházející Malku, plně zatíženou svým nákladem. A jak to bývá, zakousl se ji do krku. Ta to chudák chvilku ustála, pak pod tou tíhou klesla na zem.

Kamarádi sotva odtáhli rozvášného Bonifáce pryč, ale Malka spadla nějak nešikovně a nemohla chvíli vstát. Náklad rozházený, krosna zkřivená a pootočená, zamotaná lanka, zmatek. Nakonec sama vstala a podařilo se mi ji uvolnit. Ale vtom tu byl Bonifác znovu! Malka se mu snažila utéct, ale po pár set metrech se - v pro ni dosud neznámém terénu - zastavila před mostem a Bonifác na ni znovu skočil.

Všude plno lidí, na cestě auta. Situace vysloveně nebezpečná! Naštěstí se nikomu nic nestalo a s pomocí známých jsme to nakonec vše zase dali do pořádku.

Po obědě a chvilce odpočinku jsme se přece ještě rozhodli zkusit jít dál. Ale na přechodu první strže a potůčku se to definitivně rozhodlo. Cítil jsem, že už to není ono, ale rozhodující byla Malka. Čekal jsem, až půjde dál za ostatními, ale ona se rezolutně otočila a vystoupala zpět na okraj strže. Náklad se ji zase otočil na bok! Jenom Bělka by šla dál a čile se trkala s ostatními kozičkami.

A tak jsme si popřáli šťastnou cestu a obě karavany se vydaly opačnými směry. Z dálky bylo ještě slyšet žalostné Bonifácovo hýkání.

Jakoby instinktivně cítily, že se jde domů, šly moje "děvčata" zpátky docela vzorně, ani jsem je nemusel nijak pobízet nebo táhnout. A to i po silnicích s poměrně hustým provozem. Jenom krosna s nákladem už nedržely pohromadě, cestou se to ještě dvakrát sesunulo. Přesto jsme k večeru už zase byli zpátky, asi o hodinu rychleji než ráno, v klidu a bezpečí domova.

Po odpočinku jsem Malce prohlídnul, vyčistil a ošetřil Bonifácovy kousance. Druhý den tam měla kolem nich otoky velké jako pěsti a sálalo z nich horko. Dával jsem na ně studené obklady. Drobné oděrky má i na bocích a též odřeniny v "podpaží" za předními nohami od podpínky. Lékař doporučil dávat obklady dál, v případě, že by ranky začaly hnisat, tak desinfikovat, v případě horečky asi antibiotika.

Ale třetí den se už otoky hodně zmenšily, ranky zaschly a Malka se už zase vyválela v popelu ohniště, ale jenom na jednom boku s menším otokem. Včera večer už se tam vykutálela z obou stran.

Shrnutí:

Naše cesta trvala 11 hodin. Ušli jsme za tu dobu něco přes 16 km. Malka nesla hlavní tíhu a většinu našeho vybavení pro několikatýdenní táboření. Přes uvedené problémy jej donesla celý vpořádku zpátky. Velice dobře se projevila ve vypjatých chvílích: Postála i v rušném provozu, počkala při upevňování nákladu, trpělivě zvedala nožky, když bylo třeba rozplést lanka. Drobná poranění se ji velice rychle hojí.

Závěry:

Střetnutí s hřebcem je třeba předem připravit, zajistit klidné prostředí, volnost a rovné podmínky pro oba, bezpečí pro všechny, kdo se mohou vyskytnout poblíž.

Použitá krosna - nosič nákladů se neosvědčila. Těžiště nákladu bylo moc vysoko, bude třeba snížit. Pak odzkoušet při delším nošení středně těžkých nákladů, zda se netvoří otlaky a odřeniny, případně dále upravit.

Tuto cestu započítávám jako 45. trenink zdolávání překážek, celodenní túru s velkou zátěží 40 kg, místy v rušném silničním provozu.

P.S.:

Dneska ráno: Malka má "výbornou náladu". Jdeme z pastvy domů a Malka do mě zezadu drcá nosem, nebo se všelijak "kočkují" s Bělkou - navzájem se pošťuchují a prohánějí, chvílema jakoby hrají na schovávanou...
Odpoledne jsme spolu měli 46. trening bez zátěže u řeky. Na prvním brodu nechtěla jít, na druhém poprvé vstoupila předníma nohama do vody. Ve třetím brodu je zúžené místo, kde je proud široký jen asi 2m, ale voda hlubší. Malka to místo téměř bez váhání zvládla, i když musela vejít asi do 30cm hloubky!

Přípravy na "oslí" putování

V těchto dnech vrcholí přípravy na další Velkou Oslí Cestu. Já se na ní též dlouhodobě připravuji a tak prohlížím seznamy potřebných věcí, které jsem si udělal hned po návratu z naší první velmi krátké zkušenosti před třemi lety. Zjišťuji, že je tam všechno, jedině, že bude třeba ze všeho - do počtu i do váhy - ubrat. Je to pro mne dost těžké rozhodování, protože přece jen jsem už zvyklý určitému pohodlí. Není to však jenom o balení, řadu jiných příprav jsem se snažil popsat už dříve.

Na těchto cestách jde o něco jiného než jsme zvyklí u běžné turistiky. Na sluníčku nebo v dešti, za větru a chladu, v prachu, blátě, s mouchami a komáry, někdy o hladu i žízni. Večer: Jak si usteleš, tak si lehneš - většinou na tvrdou zem. Toto je jen stručný a neúplný výčet všeho nepohodlí. Tak o co tu potom jde? Rád bych to někdy podrobněji rozebral, ale jsem v tomto oboru jen pouhý terotik. A navíc je třeba všechnu ty věci nějak nabalit, uložit a upevnit na hřbet oslíka tak, aby jej to neotlačilo, a cestou nepoztrácelo ani nepromoklo. Jak na to?

Uprostřed těchto úvah se tady včera objevil Pavel s tím že během jednoho až dvou dnů by chtěli vyrazit na cestu. A tak se rychle rozhoduji a namísto dlouhého uvažování honem naskládám pár nejnutnějších věcí na hromady a pak do vaků. Náklad dělá dohromady asi 40 kg, Malka je silná a věřím že jej na našich cestách bude spolehlivě nosit. A tak můžeme jít. Směr jako obvykle jihovýchod, návrat po nějaké době.

Rád bych průběžně dokumentoval průběh cesty, v administraci Bloggeru jsou již funkce pro Mobilní blog zabudovány, ale nemám na to zatím vybavení a tak snad až bude nějaká delší zastávka a připojení k internetu, pošlu možná pár fotek.

Myslím si, že téma těchto "oslích cest" může být pro někoho dosti zajímavé a snad by si zasloužilo podrobnějšího zpracování formou klasických webových stránek, publikace nebo podobně, nu uvidíme po návratu.

Je to už více než dva roky, co píšu do tohoto Blogu. Mohl jsem si na něm odzkoušet řadu technických postupů a ověřit si jak fungují. Otevírám tedy dnes tento Oslí zápisník pro všechny hledající s přáním, že třeba najdou něco užitečného.

U splavu

Včera odpoledne bylo velké teplo, něco kolem 35 stupňů a tak jsme zašli s Brokem k řece. Tam v jejím údolí je v tomto letním období vždy velice příjemně, stín a chládek. Brok už taky docela potřeboval vyčistit kožich a mi se též zachtělo trochu očváchnout ve vodě.

Zašli jsme tedy nejdřív k "peřejím". Brok tam vlezl úplně sám od sebe a ponořil se až po uši, což jindy nedělá. Snad proto, aby se ukázal před malým mopslíkem, který se trochu nesměle brouzdal v mělčinách u břehu. Po obdržení souhlasu od jeho paničky se Brok nechal bez protestů důkladně namydlit a umýt (tuto proceduru provádíme jen jedenkrát za rok).

Pak jsme se ještě přesunuli ke splavu u starého koupaliště. Tam se chodívám dost často koupat od jara do podzimu. Letos to ale bylo poprvé. Obut ve starých sandálech, "prorazil" jsem si cestu ke středu splavu, kde bylo nejmíň smetí: Jenom asi 5 pet lahví, 2 hliníkové krabičky od piva (hned je poznat, že na druhém břehu se konala o víkendu lidová zábava), několik igelitů a pár kousků umělých hmot. V rozích pod splavem je toho ještě víc, ale převažuje rostliná drť a trochu pěny.

Voda je ěkně chladivá, čirá a průzračná. Plavou v ní - ještě - i malé rybky. Tak já se přidávám taky. Splav stejnoměrně hučí, proud vody vše odnáší dál. Nad námi je nádherná modrá obloha se zelenou klenbou stromů, čerstvý vánek provívá. Zemský ráj to napohled, zpívá se v jedné písni :-(

Zjišťuji - po kolikáté už? - že toto všecko nutně potřebuji k životu. Peníze sice nejsou špatné, ale Toto si za ně nekoupím...Neumím si představit že toho není.