Zkouším tady přidat krátké video - písničku a fotografickou prezentaci - z loňského setkání francouzské asociace oslíkářů Mediane. Osel je po francouzsky Ane anebo taky Bourricot. Z názvu písně i obsahu fotek je zřejmé poslání těchto setkání: Poděkování, obdiv a úcta k těmto zvířatům. Zmíněná asociace se zabývá mnoha sociálními aspekty a vazbami které umožňují oslíci, především Asinoterapií.
Písničku zpívá Phillipe Forcioli, jeden z nejoblíbenějších současných umělců ve Francii, v našich hitparádách bohužel neznámý...
Video je ve větší kvalitě než na YouTube a k jeho okamžitému přehrání musí být dostatečně rychlé připojení k internetu, mi se to podařilo přehrát až offline, po nainstalování doplňku Firefoxu "Fast video download".
středa 9. dubna 2008
pondělí 7. dubna 2008
Různé koníčky
Bělka s Malkou se toho dne pásly na louce u kolíku pod jižním svahem naší Horečky. Kvečeru jsme se spolu vydali na obvyklou procházku. Sotva jsme vycházeli na silnici, když obě holky natočily své radary (uši) směrem k protější stráni. Ozval se odtamtud typický zvuk terénních motocyklů. A než jsme došli k další odbočce, právě tam ti jezdci dojížděli.
Začal jsem své společnice uklidňovat, ale tu náhle oba stroje zastavily a motory začaly jen tiše bublat. "Dobrý den šéfe!", ozval se přední jezdec, mohutný zavalitý a již prošedivělý strejda v gumákách a pracovní nepromokavé bundě, jakoby zrovna přijel odněkud ze stavby. Ten druhý, asi o generaci mladší byl ale oblečen docela stylově, v závodnické kombinéze s reklamou. "Kde jsme se to tady octli ?", pokračoval ten první.
"Dobrý den, na kraji Frenštátu" odpovídám. Tajemný jezdec natáhnul ruku směrem k Červenému Kameni, "...A kde se dostaneme tam ?" "Do Kopřivnice" říkám. Chlapík na vteřinku zauvažoval. "Tak dobře, díky, ahoj. " Nasadili si brýle, jen trochu polechtali své oře a už byli dole v zatáče pod Horečkou. Tam zase oba motory zaburácely, stroje vzaly smykem odbočku k lesu, hluk rychle utichal, jezdci se pořád zmenšovali a brzy se proměnili ve dvě malé tečky, které zmizely na horizontu.
My jsme si ještě trochu polebedili na sluníčku na sousední Horečce. Malka se na pečlivě vybraném místě důkladně vyválela. Je to její očista, masáž a potěšení, které si nikdy nenechá ujít. Pomalu jsme se začli ubírat zase domů, aniž bychom vynechali jedinou zajímavost. Do chléva přicházíme až skoro za tmy. Znovu si promítám ten zážitek: Téměř jakoby se potkali poutníci ze dvou různých světů. A přesto spolu našli řeč.
Začal jsem své společnice uklidňovat, ale tu náhle oba stroje zastavily a motory začaly jen tiše bublat. "Dobrý den šéfe!", ozval se přední jezdec, mohutný zavalitý a již prošedivělý strejda v gumákách a pracovní nepromokavé bundě, jakoby zrovna přijel odněkud ze stavby. Ten druhý, asi o generaci mladší byl ale oblečen docela stylově, v závodnické kombinéze s reklamou. "Kde jsme se to tady octli ?", pokračoval ten první.
"Dobrý den, na kraji Frenštátu" odpovídám. Tajemný jezdec natáhnul ruku směrem k Červenému Kameni, "...A kde se dostaneme tam ?" "Do Kopřivnice" říkám. Chlapík na vteřinku zauvažoval. "Tak dobře, díky, ahoj. " Nasadili si brýle, jen trochu polechtali své oře a už byli dole v zatáče pod Horečkou. Tam zase oba motory zaburácely, stroje vzaly smykem odbočku k lesu, hluk rychle utichal, jezdci se pořád zmenšovali a brzy se proměnili ve dvě malé tečky, které zmizely na horizontu.
My jsme si ještě trochu polebedili na sluníčku na sousední Horečce. Malka se na pečlivě vybraném místě důkladně vyválela. Je to její očista, masáž a potěšení, které si nikdy nenechá ujít. Pomalu jsme se začli ubírat zase domů, aniž bychom vynechali jedinou zajímavost. Do chléva přicházíme až skoro za tmy. Znovu si promítám ten zážitek: Téměř jakoby se potkali poutníci ze dvou různých světů. A přesto spolu našli řeč.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)