úterý 21. prosince 2010

Mobilní škola

un.org - Can Education Be Made Mobile?

Tento projekt, který byl organizací Yoga in Daily Life nedávno ohlášen v OSN, mě opět přivedl k úvahám o józe a disciplině, o práci a celoživotním vzdělávání.

Rád bych mluvil o tom, jak vše souvisí se vším. O věčném koloběhu života a utrpení. Též o proslulé Marx-Engelsově Dialektické jednotě i boji protikladů, o vzniku i zániku pojmů, věcí a vztahů. O tom, jak se časem vyprazdňují a jak jsou vlastně prázdné.

O putování s oslíky - na cestách k radosti a štěstí. O nebezpečí na těchto cestách a zároveň potřebě dětské důvěry a bezpečnosti. O nebezpečích, strádání a chudobě vnější, ale především té vnitřní. O důležitosti rozvoje soucitu ke druhým.

O cestách za poznáním s určitým cílem, které nás někdy vedou neznámem hodně daleko, ale pak se obracejí zpátky domů zase po jiné trase. To jsou všechno případy mobilní školy. Paramhans Swami Maheshwarananda a organizace kterou vytvořil na celém světě je svou dlouhodobou veřejně prospěšnou činností nejlepším příkladem takového vyučování.

Rád bych o tom všem mluvil a psal, ale jsem jenom žáčkem a chráněncem naší malé školky (smečky-stáda-rodinky), se kterou brouzdáme skoro každý den po Horečkách. Tak alespoň děkuji Swámidžímu a organizaci JDŽ za jejich práci pro druhé a přeji úspěšnou realizaci mnoha dalších projektů. Zdravím všechny naše známé, přeji hezké prožití Vánočních svátků i hodně zdraví, radosti a spokojenosti do Nového roku.

PF 2011

čtvrtek 30. září 2010

20. září

se pro mne stalo významným datem z několika důvodů:

Poprvé se podařilo zapřáhnout Malku do právě dokončeného vozíku. A tento zápřah je již plně funkční, tzn, že Malča táhne opravdický náklad a dokážeme s ním různě manévrovat. Samozřejmě celý postroj je pořád ještě ve vývoji, všechno je zatím jen dočasně připevněno provázky a ne zcela přesně na svém místě. Ale jezdíme a Malča to s kopce brzdí. Udělali jsme si jen malé kolečko kolem domu a kousek po silnici. Malče se to líbí tak, že se cvhílema bez pobízení dává do klusu. Věřím, že se nám akční radius brzy zvětší a že se postupně vypracujeme.

V tento den bylo v New Yorku v rámci 65. Valného shromáždění OSN zahájeno jednání OSN na vysoké úrovni k Rozvojovým cílům tisíciletí – tzv. MDGs summit. MDGs summit má za cíl zhodnotit pokrok při plnění Miléniové deklarace o Rozvojových cílech tisíciletí. Miléniovou deklaraci podepsalo před deseti lety 192 členských států OSN (vč. ČR) a 23 mezinárodních organizací. Organizace Jóga v denním životě byla jednou z nich, a letos se onoho jednání poprvé zúčastnil i její zástupce. MDGs summit představuje nejdůležitější politickou událost tohoto roku, týkající se rozvojové agendy současného světa.

Jako jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je MDGs definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a další.

Organizace Jóga v denním životě má úzkou návaznost na většinu oněch cílů a samotný fakt účasti na tak významné události to dokládá. Jedna z dalších velkých osobností současnosti - Jeho svatost Dalajláma v tento den vystoupil v maďarském parlamentu a později měl veřejnou přednášku pro několik desítek tisíc posluchačů o duchovním rozměru našeho života a základních lidských kvalitách dobra, laskavosti, soucitu a péče.

Pro mne osobně je to vše velkým povzbuzením a inspirací při tom, jak být nějak prospěšný v té "škole Malého stromu", o níž jsem se již dříve zmínil. Děkuji!

pondělí 23. srpna 2010

Lucka

Když už jsem si posledně nevěděl s Malčou rady, obrátil jsem se na naši známou kamarádku Lucku. Bez váhání nám oběma přišla na pomoc. A světe div se! Po prvých dvou lekcích výcviku "chůze v opratích" už Malka sama prochází tím zmíněným hrůzostrašným tunelem!

Dlužno ale dodat, že tam pořád nerada chodí a že se v jednom místě viditelně bojí. Na vstupu do tunelu při cestě zhora je totiž to kritické místo s nejprudším sklonem, kde i lidé v zimě často padají, protože se nemají čeho pořádně zachytit. Navíc po dešti se dlaždičky v tunelu lesknou a Malka tam rozhodně nechce uklouznout nebo dokonce spadnout!

Jak toho Lucka dosáhla? Poté co jsem měl možnost její práci zblízka pozorovat i trochu asistovat (učíme se už třetí měsíc), řekl bych, že snadno. Ale při bližším zkoumání to zase až tak není. Bylo zapotřebí mít:
  • znalost o životě, zvycích a chování daného druhu zvířat.
  • vědomost o výcvikových metodách a postupech výcviku. U koní je třeba jednotlivé lekce co možná nejvíc zkrátit a využít doby, po kterou je zvíře schopno soustředění. U oslíků to platí dvojnásob, lépe je kratičké lekce opakovat vícekrát za den. Lucka se sama vzdělává v kurzu drezury koní podle rakouské školy. Ale dalších vědomostí je po světě rozprostřeno spousty, stačí jen je posbírat a učit se z nich.
  • správné nástroje a pomůcky i znalost jak je správně používat, tj uzdečka, opratě srávné délky, otěže, drezurní bičík, hlasové, i náznakové povely, řeč těla obou zúčastněných stran, ohrada přiměřené velikosti.
  • rozdělení výcviku do etap a systematický postup v jednotlivých krocích pro každou etapu zvlášť. Lucka tvrdí že chůze v opratích je základem pro všechno další, a tak to v každodenním programu dodržujeme. Jak dochází ke zpevňování vytvořených návyků, postupně se zařazují prvky dalších etap jako je chůze na vodítku, jízda s otěžemi a jízda v zápřahu.
  • nekonečnou trpělivost a laskavost ke zvířecímu partneru, repektovat jeho možnosti a potřeby.
  • naprostou důslednost a pořádek, zkrátka disciplinu a především i sebedisciplinu.
  • tvůrčí přístup a nápaditost během vlastního treningu - maximální využití daných podmínek a možností. Onehdy jsem užasnul, jak Lucka zapojila do treningu i Betty (svého psa) při rozpohybování Malky v chůzi na vodítku. A sám začínám (s úspěchem) využívat tento "Betčin trik" jdyž potřebuji Malku dostat rychle domů :-)
  • ... a nejsem si vůbec jistý, zda jsem to napsal všechno ...
Lucka se odmalička zajímá o koně a další zvířata. Její první koník se jmenoval Import. Ale myslím si, že se měl jmenovat Important. Protože vše, co se s ním naučila a zažila, bylo, je a bude ještě velice důležité a významné. Nejenom v jejím životě, ale i v životech dalších, jak snad vyplývá z tohoto příspěvku. Lucko, děkuji Ti a přeji hodně zdraví, radosti a zdaru ve všem konání.


Lucka with Import, originally uploaded by gpvlado.

pátek 18. června 2010

Daleká pouť s Viktorkou


Přátelé s naši známou osličkou Viktorkou a kozičkou Jožkou se právě vydali na dalekou pouť až k řece Hron, kousek za Zvolen. Viktorka se vrátila do svého rodiště asi na jeden rok a už je téměř dospělá. Zdědila po svých rodičích mnoho dobrých vlastností a poznávacích znamení a nabyla mnoho cestovatelských zkušeností. Teď si krásně stejnoměrně vykračuje bez velkého pobízení a nese většinu nákladu.

Původně jsem se chtěl přidat se svým stádečkem alespoň kousek této cesty na Slovensko, ale nepovedlo se ani to. Musíme s Malčou trochu přidat v treningu :-) Tak jsem je aspoň sám vyprovodil kousek cesty pod hory.

Děcka, přeji Vám mnoho zdaru, hodně poznání, šťastnou Cestu i návrat.

čtvrtek 17. června 2010

Jak mě Malka cvičí :-)

Není to tak dávno, co jsem psal, jaké Malča dělá pokroky, dneska se sám musím chytit za hlavu.

Bylo to tak: Minulý týden jsem se intenzivně připravoval na další putování = "oslí cestu". Chtěl jsem vyprovodit naše známé s kozičkou Jožkou a osličkou Viktorkou kousek na Slovensko. Představoval jsem si, že bychom s Bělkou a Malčou mohli dojít až k Váhu...Pilně jsem probíral seznamy cestovních potřeb a pečlivě je rozmisťoval podle váhy do jednotlivých zavazadel. Nakonec jsem si ještě osvojil techniku přivazování nákladu. A včera už jsem přátelům hlásil: "Jsme připraveni na cestu. Kdy a kde se můžeme sejít?"

Nebyli ještě připraveni, tak jsem si řekl, že využiji čas a jen tak nalehko se zajdeme s Malčou podívat k mostu, což je naše staré známé místo, obtížné k přecházení a klíčové k větším výpravám. Byli jsme tam naposledy před dvěma roky. Od té doby se tam leccos změnilo. Na silnici u obchodního střediska vzniknul kruhový objezd a vyrostl tam ještě jeden další křiklavě nabarvený obchod, nebezpečně blízko silnice. Taky železnice se v přilehlém úseku opravovala a kompletní rekonstrukcí prošel i podchod, kterým jsme přetím bez problémů procházeli.

Ne včera. Malka mě vpohodě doprovodila až k onomu podchodu, ale tam zůstala stát: Trochu se to změnilo: Nová dlažba, vyztužení zdiva, rozšíření náspu. Marně jsem se snažil Malku přesvědčit, chlácholil jsem ji, lákal jak se dalo, pobízel, sklonil se a zvednul ji přední nožku, ale žádná diplomacie nepomohla. Po několika rozhovorech s kolemjdoucími nakonec Malka rezolutně otočila na opačnou stranu: "Dědo, nepamatuješ se? Vždyť tam ve městě nikdy nebylo nic moc dobrého. Měli jsme tam vždy spíše jen nějaké trápení a zbytečnou práci".

Sama vyšla přede mnou podél trati z druhé strany na silnici. Zkusil jsem ještě pokračovat k železničnímu přejezdu - naší další výrazné a dosud nezdolané překážce. Co když třeba dojdeme až na pár metrů blízko a Malče si obhlídne pěkně opravený přejezd? Ale došli jsme jenom k sousedům, asi 50 m od trati a ona opět otočila: Copak si brachu neměl dost těch nepříjemností?

Tak teď začínám chápat, že z pohledu Malky jsem asi úplně vedle a stále propadám :-) Snad ale začínám rozumět tomu, že ty vnější bariéry nejsou až takovou překážkou, mnohem důležitější budou ty neviditelné. Jakou techniku zvolit při jejich zdolávání? Ještě nevím, ale věřím že se nějaká cesta najde. Mezitím ať tato drobná zkušenost poslouží jako další námět ke cvičení pro Školu...

Ovšem k řece Váhu už letos asi nedojdem. Na místo srazu pod horama si budeme muset přidat hezkých pár kilometrů :-( Ale beru to tak, že i každodenní procházka k našemu potůčku je skoro stejná jako třeba tradiční putování k posvátné Ganze. Proč jenom ti lidé pořád putují?

pondělí 14. června 2010

Walker Hitch

je jeden z mnoha způsobů přivazování nákladů na hřbet koně či oslíka. Vedle něj existují i další jako Diamond Hitch, Barrel Hitch, Squaw Hitch, Wiman Hitch a další. Je to jen malý výběr znalostí americké oslíkářské velmoci, odkud čerpám informace. Zcela určitě existuje po širém světě ještě mnoho a mnoho dalších.

Uvedenou techniku jsem si vybral pro poměrnou jednoduchost a univerzální použití. Na krosnu - nosič nákladů lze snadno upevnit náklady různého tvaru a velikosti. Ale hlavně proto, že je maximálně šetrná ke zvířeti - umožňuje těžiště nákladu soustředit co nejvíc nad hřet a odlehčuje mu boky pro snadnější dýchání.

Na přiložené fotce dokumentuji výsledek svého nacvičování na modelu. Po mnoha opakovaných pokusech se už daří náklad správně upevnit. Ale nakládání na Malču ve skutečnosti teprve prověří tuto nově nastudovanou techniku...


PS: Ať se snažím sebevíc, nemohu pro tuto techniku najít odpovídající - tj krátký (2 slova) a výstižný název český. Neví náhodou někdo? Možná se najdou koníčkáři z jazykového koutku mateřského jazyka :-)

úterý 25. května 2010

Malča dělá pokroky


V minulých dnech tady bylo na Horečkách hodně deštivo, už nám z toho byla dlouhá chvíle a taky jsem měl strach, jestli nám velká voda za Horečkou neodnesla boudu. Tak jsme se tam šli kterýsi den podívat.

Nejzvědavější z našeho "stáda" byl asi Brok, Bělka si též přišla prohlédnout situaci, jen Malka se držela jako obvykle v uctivé vzdálenosti od vody.

Ale co se přihodilo dalšího dne? Byli jsme se na stejná místa podívat ještě jednou. Voda už trochu opadla, v tunelu ji bylo sotva po kotníky, s babičkou a Brokem jsme přešli na druhou stranu, zvědaví na to, zda se některá z těch dvou přidá.

Najednou se jako první se rozhodla Mala - ten náš největší zvoneček, konzervativec a opatrník. Malka, která až dosud přecházela náš malý potůček jen na několika přesně vymezených místech a nikdy jinde, se odvážně vydává sama do proudu! Šikovná! Bělka pak přiskákala, viditelně dost ustrašená, až poslední.

Malčinko, BRAVO!

pondělí 3. května 2010

Cvičení pro Školu (Zeleného Stromu)

Na zelený čtvrtek toho roku už se tráva opět zelená a zima je snad pryč. V tuto dobu se za starých časů vynášela Morena a vítalo jaro. V jedné lidové písni z Liptova se zpívá:

"...vynieseme, vynieseme Murienu zo vsi,
doniesieme, donieseme Máj novy do vsi..."

Murjenka je tedy pryč a začíná období nového dětského štěbetání a švitoření. Něco vzrušujícího a krásného ale zároveň i smutného. Staré časy končí, něco nového se rodí, přichází nový život. Zpočátku jen nesměle, po vlnkách, ale brzy již začíná proudit jako jarní bystřina.
Ta ale nejde ani nachvíli zastavit, vše zase brzy pomine...

Ovšem k tématu: Nač tento lyrický úvod? Prostě se mi zdá, že docela dobře spolu souvisí a přinejmenším barevně ladí... Když jsem si o Velikonocích z webu přečetl název letošního dětského tábora ve Střílkách, bezděčně jsem sáhnul po knížce "Škola Malého Stromu" od Forresta Cartera, ...a začal přemítat o té naší ŠKOLE zelené...

Taková ŠKOLA si to zaslouží, protože to není nějaký nový fenomén pod sluncem, ale součást mnoha lidských kultur. Nejsou tam jenom sami lidé a není určena jenom lidem a pro lidi, ale všichni živí tvorové se tu učí navzájem, kde každý je někdy žákem a jindy učitelem. Kde lidé mohou zkusit žít a pracovat v souladu s Přírodou, v opravdové úctě a pokoře ke všemu živému.

Co se týče ašrámů společnosti Jóga v denním životě po celém světě, taková ŠKOLA zde existuje odpočátku. A to díky vznešené tradici a milosti dávných i současných učitelů. Původně jsem proto vše, o čem píšu, chtěl dát jako námět pro diskuzi do národního centra jógy.

Ale zdá se mi, že vzhledem k množství plánovaných akcí a jejich prioritám - viz sekce jak pomoci ašrámu pro to ještě nenastala vhodná doba. Nemám ale dost času a nechce se mi o tom dlouze diskutovat. Hledám pro toto téma jen možnosti realizace. Proto nakonec tyto úvahy zveřejňuji zde a na zmíněný web dávám jen stručný odkaz.

Hlásím se do této ŠKOLY z celého srdce, a zkouším zde zobecnit alespoň pár více nebo méně souvisejících námětů, které jsem získal za předchozích 7 let. Přál bych si, aby tyto drobky posloužily k samotné "výuce" ale i navazujícím diskuzi. Trochu se bojím, že při osobním projednávání detailů na místě možná nebude vše jen tak libozvučné. S veškerou dobrou vůlí být pozitivní, bude možná zapotřebí (snad pro větší názornost) se někdy vymezit negativně, kamarádi, omlouvám se předem...

Studijní materiály ŠKOLY asi budou přibývat postupně, jak život ukáže. Možná už jsou, možná vzniknou další samostatné, podobně zaměřené školy a weby. Stejně tak jako už existuje česká obdoba webu Školy v Jadanu.


Nástin metodiky, prostředků a možností


Když říkám "Cvičení pro Školu", mám na mysli to, čemu se kdysi říkalo zemědělské hospodářství s domácími zvířaty. Tedy NE rostlinné nebo dokonce živočišné výrobě, jak se tomu říká dnes. Tyto novodobé pojmy jsou typickým výtvorem lidského intelektu - je to jen chladný kalkul a pokus ovládat přírodu ve svůj prospěch, jenom brát, plánovat a rozpočtovat...

Praktika v oné škole představují takové Hospodářství, kde člověk slouží a ochraňuje své čtyřnohé přátele. Podřizuje se jejich potřebám a stará se o zajištění jejich zdraví, bezpečí a spokojenosti. Ve vzájemném vztahu se zvířaty je člověk sám nejprve žákem...

Myslím si, že takové Hospodářství je zároveň ona ŠKOLA z nadpisu tohoto příspěvku. Při dodržení jistých pravidel pro účastníky je to i nedostižitelná škola hrou, při které se všichni účastníci podílí na užitečném díle. Ne každý se může odebrat do jeskyně v ústraní a praktikovat z moudrosti lesa...Ale v takto pojatém Hospodářství se může zapojit mnoho lidí.

Na přiložených obrázcích je fotoreportáž z loňského stahování dřeva z lesa. Hlavním postavami jsou 13-ti letý Jeník a 6-ti letá obrovitá Karin, sousedi z druhé strany Horečky. Přikládám to jen pro ilustraci faktu, že je možno provádět skutečnou práci hravě a téměř bez úsilí. Lze doložit spoustu dalších dokumentů, že to nemusí být jenom koníci, kdo umí pracovat, ale i další, oslíci a kravky nevyjímaje, a že práce hrou je opravdu možná a že všichni z ní mají potěšení i prospěch.







Jen se musí vytvořit dlouhodobý a trvalý vztah obou partnerů oné hry. Není to něco jako když se rozjíždí auto nebo nějaký stroj: Starter, plyn, brzda, spojka a jedeme... Ne, to není nějaká krátkodobá záležitost. Jedná se o celoživotní vztah založený na vzájemné důvěře. Vztah bezvýhradné trvalé služby. Bez něj to prostě nejde.

Stačí jen malinko přizpůsobit své vlastní pohodlí potřebám domácích hospodářských zvířat a přírodním cyklům. Není třeba velkých investic. Do počátku je třeba jen pár základních věcí ke spokojenému životu zvířat a práci s nimi. Hospodář je docela přirozeně veden při jejich rozvíjení. Netřeba potom vymýšlet a režírovat umělé hry, vytvářet pro ně zvláštní učební pomůcky, šít kostýmy atd.


Výhled a budoucí rozvoj


Mnoho takových hospodářství existuje a věřím, že jsou nesmírně důležitá pro život. U nás snad po předchozích érách ještě také nějaká zůstala anebo i nově vznikla... Stačí se poohlédnout po různých přírodovědných projektech, ekologických aktivitách a některých společenských organizacích. Třeba farma Krišnův Dvůr...škoda, že je to svého druhu jen jedno unikátní zařízení v celé republice...

Je však možno si představit celou síť takových zařízení, vzájemně spolupracujících nebo více či méně kooperujících. Samozřejmě jen všude tam, kde jsou pro to vhodné podmínky, jako je dostatek půdy a vhodných nemovitostí.

Ve městech, kde všichni živáčci nemají dost prostoru a země pro svou obživu, ani člověk nebývá spokojený a trpí - přestal si vážit země. Když se však začne opět starat o to, aby půda byla dobrá a znovu dávala úrodu, jeho tělesné a hlavně duševní zdraví se brzy navrací.

Je to tedy především na lidech, kteří jsou ochotni se nějak osobně do takového programu zapojit, nebo dle svých možností na něj prostředky přispět či zapůjčit.

Pokud se podaří vytvořit takovéto funkční zemědělské hospodářství, s chovem zvířat, zahrnující všestrannou péči, výcvik i provádění různých prací s nimi - docela samočinně se rozvíjí a vzniká mnoho souvisejích činností. Jejich sled je zákonitě ukončen i produkcí a distribucí vlastních výrobků a služeb, jak v okruhu lidí z dané komunity, tak pro širokou veřejnost.


Závěrem


ŠKOLA hospodářského života je pro všechny účastníky trvalý závazek a nepřetržitá služba. Vztah, ve kterém je člověk pro zvířata zprvu jen služebníkem a ochráncem, až po dlouhé době se stává jejich opravdickým Hospodářem... Ale je to trvalý proces neustálého zušlechťování všech jeho forem a účastníků. Ať už se nazývá Školou Malého Stromu, Woodcraftem - Školou lesní moudrosti, nebo jen lesní  či oslí školkou.

Je to však proces, který je roztáčen v souladu s Kolem Života,
jak je psáno v Bhagavadgítě, verše 3.14 - 15:

annad bhavanti bhutani parjanyad annasambhavah
yajnad bhavati parjanyo yajnah karmasamudbhavah
karma brahmodbhavam viddhi brahma ksarasamudbhavam
tasmat sarvagatam brahma nityam yajne pratisthitam

From food beings become, from rain is food produced,
from Yajna rain proceeds, Yajna is born of Karma.
Karma have to arisen from the Brahma and the Brahma from the imperishable.
The all-pervading Brahma is therefore, ever centered in Yajna.

Tvorové povstávají z potravy, potrava z deště,
déšť vzniká z oběti, oběť má svůj původ v činu.
Věz že Čin vzniká z Brahma a Brahma z nehynoucího,
proto všudypřítomné Brahma trvale spočívá v oběti.