Není to tak dávno, co jsem psal, jaké Malča dělá pokroky, dneska se sám musím chytit za hlavu.
Bylo to tak: Minulý týden jsem se intenzivně připravoval na další putování = "oslí cestu". Chtěl jsem vyprovodit naše známé s kozičkou Jožkou a osličkou Viktorkou kousek na Slovensko. Představoval jsem si, že bychom s Bělkou a Malčou mohli dojít až k Váhu...Pilně jsem probíral seznamy cestovních potřeb a pečlivě je rozmisťoval podle váhy do jednotlivých zavazadel. Nakonec jsem si ještě osvojil techniku přivazování nákladu. A včera už jsem přátelům hlásil: "Jsme připraveni na cestu. Kdy a kde se můžeme sejít?"
Nebyli ještě připraveni, tak jsem si řekl, že využiji čas a jen tak nalehko se zajdeme s Malčou podívat k mostu, což je naše staré známé místo, obtížné k přecházení a klíčové k větším výpravám. Byli jsme tam naposledy před dvěma roky. Od té doby se tam leccos změnilo. Na silnici u obchodního střediska vzniknul kruhový objezd a vyrostl tam ještě jeden další křiklavě nabarvený obchod, nebezpečně blízko silnice. Taky železnice se v přilehlém úseku opravovala a kompletní rekonstrukcí prošel i podchod, kterým jsme přetím bez problémů procházeli.
Ne včera. Malka mě vpohodě doprovodila až k onomu podchodu, ale tam zůstala stát: Trochu se to změnilo: Nová dlažba, vyztužení zdiva, rozšíření náspu. Marně jsem se snažil Malku přesvědčit, chlácholil jsem ji, lákal jak se dalo, pobízel, sklonil se a zvednul ji přední nožku, ale žádná diplomacie nepomohla. Po několika rozhovorech s kolemjdoucími nakonec Malka rezolutně otočila na opačnou stranu: "Dědo, nepamatuješ se? Vždyť tam ve městě nikdy nebylo nic moc dobrého. Měli jsme tam vždy spíše jen nějaké trápení a zbytečnou práci".
Sama vyšla přede mnou podél trati z druhé strany na silnici. Zkusil jsem ještě pokračovat k železničnímu přejezdu - naší další výrazné a dosud nezdolané překážce. Co když třeba dojdeme až na pár metrů blízko a Malče si obhlídne pěkně opravený přejezd? Ale došli jsme jenom k sousedům, asi 50 m od trati a ona opět otočila: Copak si brachu neměl dost těch nepříjemností?
Tak teď začínám chápat, že z pohledu Malky jsem asi úplně vedle a stále propadám :-) Snad ale začínám rozumět tomu, že ty vnější bariéry nejsou až takovou překážkou, mnohem důležitější budou ty neviditelné. Jakou techniku zvolit při jejich zdolávání? Ještě nevím, ale věřím že se nějaká cesta najde. Mezitím ať tato drobná zkušenost poslouží jako další námět ke cvičení pro Školu...
Ovšem k řece Váhu už letos asi nedojdem. Na místo srazu pod horama si budeme muset přidat hezkých pár kilometrů :-( Ale beru to tak, že i každodenní procházka k našemu potůčku je skoro stejná jako třeba tradiční putování k posvátné Ganze. Proč jenom ti lidé pořád putují?
